Kybersvět a nakupování: riziko bez záruky

Nakupování na internetu ani v obchodě není mimo dosah civilizace a hrozí mu tedy sledování. Technologičtí giganti jako Google nebo Facebook vědí, které stránky internetových obchodníků jste navštívili, co jste si koupili a kolik peněz jste utratili. Stejně tak to ví vaše banka a poskytovatelé kreditních karet.

Kyberzločinci mohou zaútočit na sociální sítě (a také to dělají). Tím získají přístup k osobním údajům, přihlašovacím údajům včetně hesel i podrobnostem o kreditních kartách. Podvodníci vám rovněž mohou zaslat phishingový e-mail nebo zobrazovat falešné reklamy se škodlivými odkazy, které vás zavedou na stránky infikované malwarem.

Nejste to vy?

V našem nedávném průzkumu jsme zjistili, že 28 % zúčastněných již muselo řešit krádež identity, napadený e-mail nebo ztrátu či odcizení přihlašovacích údajů.

Že se chcete dostat z domova a jít si do obchodu něco koupit? Skvěle. Ačkoliv výhody nemusí být zrovna finanční, jistě se nabízí ty psychologické – sociální interakce, vzhled a možnost dotknout se nové věci, společenské postavení, (alespoň trocha) chůze, abychom jmenovali některé z nich.

Ochrana osobních údajů, kybernetická bezpečnost a zdravý přístup k operační bezpečnosti (OPSEC) jsou však také součástí nakupování. Zde je tedy několik tipů, jak se vyhnout hackingu mimo internet:

1. Nedívá se vám někdo přes rameno, když zadáváte PIN do platebního terminálu, podepisujete kupní smlouvy, uvádíte prodavači své osobní údaje, jako je číslo vašeho občanského průkazu (technika známá jako shoulder surfing)?

2. Zkontrolovali jste bankomat, zda není ve zdířce pro platební kartu skimmer (zakryjte si ruku zadávající PIN tou druhou)?

3. Jsou vaše karty bezpečně uloženy v něčem, co brání skimmingu na dálku (známému jako RFID skimming)?

4. Při platbě za zboží používejte raději kreditní než debetní kartu. Řešení sporných transakcí je jednodušší a neovlivní likviditu vašeho bankovního účtu.

Drama s kusem plastu?

Francouzský labužník, právník a politik Jean Anthelme Brillat-Savarin (1755-1826) bývá označován jako autor výroku „Dis-moi ce que tu manges, je te dirai ce que tu es”, který si našel cestu do běžné anglické mluvy a byl přeložen a pozměněn na „jste to, co jíte“.

Jak to ale souvisí s ochranou soukromí a hackingem? Pokud odevzdáte při placení svoji kartu číšníkovi, aby přejel přes platební terminál mimo váš dohled, může to vést ke skimmingu a dalším podvodům – získá všechny podrobnosti o platební kartě a poté může nakupovat pomocí podvodné metody, kdy ‚karta není přítomná‘.

Riziko vzniká pokaždé, když dáte platební kartu z ruky. Chcete-li jej zmírnit, sledujte výpisy k vaší kartě, abyste mohli rozporovat platby, které nepoznáváte (po řádné rozvaze), a zrušit ji, pokud je zneužívána. Nejlepší strategií je používat důvěryhodnou aplikaci pro bezkontaktní platby všude, kde je to možné.

Pokud je pomyšlení na něco takového (doufejme, že nikoliv ono jídlo) pro vás nestravitelné, existují další data, která mohou podvodníci použít k tomu, aby vás identifikovali (pokud jsou odhodlaní a chtějí vás dostat pomocí sociálního inženýrství). Možná si vás někdo vyfotí svým mobilem...

Až budete jíst rybu, kterou jste si objednali, nezapomínejte také na to, že phishing je snazší v situaci, kdy nejste zcela ve střehu, třeba když kontrolujete e-maily během obzvláště chutného jídla. Používejte i VPN, abyste chránili své soukromí na Wi-Fi, surfujte bezpečně a nedovolte, aby vám kvůli podvodným pokusům zůstala v ústech nepříjemná pachuť.

Nechte si chutnat.